Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


nakole:malaga2010

Malaga 2010: Jak jsme se měli ...

28. 2. - 10. 3. 2010

Drobné postřehy z našeho 10ti denního pobytu v jižním Španělsku jsem pro lepší stravitelnost rozdělil na dvě části. Výlety na kole zvlášť od ostatních zážitků. Toto je stránka věnovaná právě těm ostatním zážitkům.

Cesta

Naše cesta do Malagy spočívala v dopravení se vlastními vozy na letiště ve Stuttgartu a odtamtud letadlem přímo do Malagy. Na poslední míli (nějakých 60 km) jsme se svěřili do péče SMSkami a mailem dohodnutého chlapíka „Mark & van“.

Cesta proběhla poměrně hladce, s výjimkou několika drobností. Předně, Stuttgart se ukázal jako místo s dosti problematicky vyřešeným parkováním, ve srovnání s Berlínem (Tegel) či Mnichovem rozhodně neobstojí. Další drobností byla naše kola. Odvážně jsem Q do kola, kromě jiných věcí, zabalil i bombičky CO2 na pumpování kol, to ovšem neprošlo. Paní za přepážkou pak chvíli trvalo, než dala zřetelněji najevo, o co přesně jí jde.

V Malaze vše proběhlo nadmíru hladce, navzdory končícímu místnímu svátku a tomu úměrnému chaosu ve výstupní hale se nás Mark našel, naložil a odvezl.

Stejně tak zpáteční cesta proběhla bez závažnějších komplikací, snad jen s tím rozdílem, že při našem příjezdu v Malaze lilo, při odjezdu svítilo po více jak týdnu slunce 8-)

Bydlení

Ve Vélez-Malaga na nás čekal byt 3+1 s dvěma koupelnami, kuchyní, myčkou a přistýlkou. Vše plně v souladu s emailovu dohodou s majitelkou. Paní se projevila velmi operativní a vstřícná, takže už druhou noc přivezla pro Q jinou přistýlkovou matraci, protože ta původní se mrška krátce po půlnoci sfoukla.

Byt byl pro pět cyklistů akorát, teoreticky bychom se tam i v šesti napěchovali, ale víc už ani ťuk. Kola se dala uložit dovnitř, krabice též. K bytu sice patřilo garážové stání, ale kdo by nechával mazlika někde na větru a dešti, že ano! Vytápění měly na starosti klimačky, takže nebyl problém jim po praní nastavit cílovou teplotu 30 a nechat je fénovat svršky i spodky. Teplou vodu zajišťovala karma na propan-butan, teplé vody tak bylo nekonečno, stačilo jen najít trochu cviku v ladění požadované teploty na výstupu.

Kuchyňka byla trošku hůře vybavená nádobím, ale s trochou snažení a plánování jsme zvládli uklohnit i mořské příšery, uvařit čaj a kuskus, vše téměř naráz.

Město

Vélez-Malaga se ukázalo jako dobré místo na pobyt. Zásobené supermarkety v dosahu, bazén jsme po třech dnech též našli, rozumné výjezdy z města byly k dispozici na všechny světové strany. Dokonce jsme si na poslední večer vyrazili na opulentní hostinu do rybí restauračky. Q se prosíravě vybavila slovníkem, ovšem po pěti minutách měla utěr, obsluha v rámci předstírání kompatibility s angličtinou přihrála anglický jídelák vč. ujištění, že platí to, co je v něm. Tím ovšem chlapíkova schopnost dorozumět se s našincem skončila, následkem čehož jsme si se Šnekoušem objednali od plánovaných jídel velké porce. Výběr se ale vydařil a vše bylo skvostné. Chyběl jen odvoz domů.

Z ostatních mít jsme navštívili, či spíše projeli řadu pěkných malých vesniček, některé byly tak malé, že ani neměli most přes potok. Ten prostě vedl po ulici a za vsi opět přecházel v potok, jak jej známe. Téměř v každém se ale našla nějaká baru podobná občerstvovna, takže jsme brzy měli seznam oblíbených míst pro zastávky :) Bohužel samotná Malaga nám odolala, přístup do ní se ukázal na kolech poměrně komplikovaný. Z jedné strany dálnice (tu jsme na chvíli také zkusili), z druhé šotolinová cesta a ze třetí strany silný provoz, nic, o co by člověk stál.

Chlupíci

Chlupíků bylo všude plno a v podstatě každý měl svojí unikátní rasu! Žádný z nich ale nebyl zlobivý, takže jsme je za odměnu vyfotili.

Flora

Z Malorky jsme zvyklí na polopouštní krajinu, s kaktusy, fíkusy, atp. Zde se krajina dosti měnila s nadmořskou výškou, takže od zelených údolí s citrusovníky, avokádovníky(!) u moře vše postupně přecházelo přes vinice do pustějších a výše položených olivových či mandlovníkových hájů. Mezi tím si lebedily agáve, opuncie a spousta dalšího. V Q se dokonce jednou nekontrolovatelně probudil biolog (nebo bioložka?) a posedla ji myšlenka, že nám předvede jak skvěle chutnají květy opuncie. Dalo to zabrat, ale nakonec se přeci jen našla kombinace květu a dobrovolníka, kteří se byli ochotni navzájem ochutnat 8-)

nakole/malaga2010.txt · Poslední úprava: d/m/Y H:i autor: admin