Sv. Václava jsme věnovali sportu a procházce. Sport měl podobu účasti na běhu pořádaném Tj. Sokol Unhošť, závod na necelých 10 km, tzv. Neumannova stezka. Procházka, která následovala, nás zavedla ze Zbečna do Zbečna…
Běh byl úžasný, vyloženě lidové startovné, pohodová atmosféra, milí soupeři i(!) soupeřky a příjemná trať. Mírně zvlněný terén v půlce trošku zastoupal a po cca jednom km se opět srovnal. Ke startu jsme s Kubou, který pro mne tento běžecký závod, jako ostatně všechny letošní v této disciplíně, objevil, přistoupili s rozdílnými ambicemi. Ty moje byly veskrze v duchu hlavně pro radost, po měsíci vysedávání mezi klávesnicí a monitorem jsem skutečně váhal, zda si vůbec polepovat tričko startovním číslem. Nakonec jsem atmosféře podlehl, číslo si zapůjčil a nelitoval. S klidnou hlavou jsem nakonez předčil svá očekávání, jen je trošku s podivem, jak to, že podobné, ne-li horší časy, zvládám i během sezóny, na kterou jako trénuji… no nic, hlavně pro radost. Výsledky zde resp.:
| 9,6 km | celk. | kat. | čas |
| Kuba | 10. | 5. | 0:37:22 |
| já | 24. | 11. | 0:39:52 |
Následoval přejezd do Zbečna a procházka v mírném okruhu okolo a přes Brdatku zpět. Cestou jsme ještě v naprostém rozporu s dietetickými zásadami pro regeneraci po závodě prdli víno ze Slovinska (Chardoney barique tuším 2009). Ve Zběčně jsme vyloženě ze zoufalství experimentálně ověřili, že je tam stále hospoda na prd a rozjeli se vesele do svých domovů.