„Big Race“, Karlovy Vary — Unhošť

Po masu v Beskydech jsme si dopřáli trochu úlevy a zatoužili po nějakém zajímavém silničním klání. Jako na zavolanou, téměř telepaticky, se na scéně opět objevila teta Květa s tipem na velezajímavou akci zvanou Velký závod na trase Karlovy Vary — Unhošť.

Závod vznikl dle dostupných informací z hospodské sázky a vyvinul se po letech v pěknou akci pro spoustu silničních cyklistů. Jeho organizace je pro podobné závody poměrně netypická: pořadatel zajišťuje dopravu z místa cíle (Unhošť) na místo startu (Karlovy Vary, konkrétně golfové hřiště u KV) autobusem, a to vč. kol. Natlačili jsme se tedy s Květou a dalšími několika tandemy do busu a už v sedm patnáct ráno vyrazili z Unhoště do Varů. Na místo jsme dorazili kolem 9. hodiny, po veselé cestě, kterou jsme si krátili družným hovorem s dvěma posádkami nevidomých tandemů (přesněji nevidomý + vidomý řidič z řad dobrovolníků splupracujících s Tyflocentrem)

Na místě se objevily ještě další dva tandemy, takže kromě dvou párů nevidomých se ještě zapojily do bojů další tři (vč. nás) vidomé. Zvláště jeden z nich byl pro nás od prvního pohledu soupeř, o padesát let starší a téměř o sto kilo těžší.

Po startu jsme se nakrátko přidržovali prvního balíku, ale už v druhém výraznějším stoupání jsme odpadli. Dařilo se nám alespoň zůstat na dohled v tu chvíli prvních tandemistů, kteří byli s kopce nad naše síly a cestou do kopce už sice tolik ne, ale bylo to skutečně na hraně. Od cca 10. km jsem pak jeli de facto sami, bez balíku. Udržet se v nějakém je pro nás poměrně náročné, protože ve dvou máme natolik odlišný rytmus jízdy (z kopce spíše rychleji, do kopce naopak pomaleji než výkonnostně podobně složený balík). Sami, později s Milanem Habrcetlem v závěsu, jsme soupeřili s nepříjemným protivětrem a snažili se zůstat alespoň v symbolickém kontaktu s posádkou Rollo Clubu Kladno, která se nám v té chvíli postupně vzdalovala. Obrat přišel někde mezi 40. a 50., kdy dostal zadní jezdec unikajícího tandemu následkem uvolněných řidítek křeč do zadnice, což je zastavilo a umožnilo nám stáhnout náskok, který v té době činil podle údajů doprovodných vozidel až 2,5 minuty. Od té doby jsem je už neviděli a mohli se soustředit na vlastní tempo. To jsem drželi na naše poměry vcelku slušné, s průměrem nad 30 km/h. Před cílem jsme dokonce dojeli několik odpadlíků z předních balíků, nejprve Květu a pak ještě jednoho, patrně Michala Čorňáka, který ale zůstal pouze na dohled (ve výsledcích je sice rozdíl 6 minut, ale to se mi moc nezdá … ačkoli o nic nejde). Poslední úsek od sjezdu z karlovarské jsem zvládli hlavně díky Milanovi (patří mu za to velký dík!), který nás z našeho vlastního závětří navigoval. Sami bychom to stěží zvládli.

V cíli na nás čekaly ovace a milá pozornost moderátora i kameramana ČT, stejně tak jako pořadatelů, kteří operativně vypsali kategorii tandem a cenami rozhodně nešetřili, tak nádhernou cenu jsme patrně ještě nikde nevyhráli. Než přijel sběrný autobus s našimi proprietami, měli jsme ještě dostatek času si dosyta popovídat jak s Květou, která ostatně dala na svém údajně prvním silničním závodě bednu, ale i s ostatními tandemisty. Celé to byl zkrátka vydařený den, který si budeme rádi připomínat a jistě se na něj zkusíme vrátit, bude-li to v našich silách.

100 km, čas 3:12:44, průměrná rychlost 31 km/h, 34. celkově, 1. v kategorii, ztráta na vítěze 0:32:42, nastoupáno 870 m, převýšení -230 m

Záznam celého pořadu si lze prohlédnout na stránkách internetového vysílání ČT.

FlowPlayer potřebuje pro tuto galerii Macromedia Flash.