Houslový klíč od Jizerských hor

Na sklonku podzimu jsme si dali s pár hudebně založenými přáteli dostaveníčko v osvědčené horochatě v Bedřichově.

Kromě hlavního programu, který bezesporu představovalo hraní a zpívání, jsme zařadili i relaxaci v podobě turistického výletu a bazénu se saunou. Trochu jsme do Liberce mířili i s nadějí na navštívení Nýč sportu, ale z toho nakonec sešlo.

Pátek byl ve znamení příjezdu a hraní. K večeři pro nás Jíťa vymyslela smažený hermelín, k překvapení všech přítomných neobalený. Kromě toho byl samozřejmě výtečný.

V sobotu jsme, na doporučení nepřítomného kp, vyrazili na túru přes Holubí kameny (na mapce zelená), hezky po hřebeni, kam se v zimě na lyžích ani v létě na kole nedá dostat. Cesta to byla velmi pěkná, jelikož nebyl žádnej hic, pěkne jsme vykračovali bez významných zastávek. Těsně pred dosažením hřebenu se oddělila Lenka a jistě věděla proč: hřebenovka byla pěkná, ovšem výhled kvůli mlze a mrakům nulový.

Po návratu jsme se z 20 km trasy zotavili v libereckém bazénu a sauně a pak hurá zpět k nástrojům. V podvečer se dovalila ještě Dáda s Honzou, aby nás podpořili ve zpěvu a hraní. Stejně jako předchozí vecer, i tentokrát jsme pařili až do ranních hodin.

V neděli jsme zvolil bližší cíl, Olivetskou horu. I tento výlet byl vydařený (na mapce žlutá), byť kratší. Zato jsme si na vrcholu užili trochu sluníčko, což proměnilo naši návštěvu v mírné fotoorgie.

Podtrženo sečteno, hlavní cíle byly naplněny na více než 100 procent. Nezbývá než si stanovit nové.

A, kdo by hledal fotky, tak pro toho malá nápověda